Počátky šlechtění
koček Bengálských
Existují i starší zmínky o snaze domestikovat a křížit bengálskou kočku.
Nicméně, za vznik plemene domácí kočky Bengálské můžeme nejspíše vděčit snaze chovatelky a genetičky paní Jean Sugden's (nyní Mill's) a genetikovi Dr. Willard Centerwall z Loyola University.
K záměrným křížením kočky domácí s
divokou kočkou bengálskou vedly dva důvody.
1. Chovatelský v roce 1963
Tento experiment, byl snahou vyšlechtit domestikovanou kočku, nezaměnitelného vzhledu a fyzických vlastnosti malé kočkovité divoké šelmy, ale současně s přátelskou, přítulnou a nebojácnou povahou domácí kočky.
2. vědecký,
protože bylo zjištěno, že divoké Bengálky nemají ve struktuře své DNA gen leukémie a jsou tedy vůči tomuto viru imunní, což domácí kočky imunní nejsou. A vědci tak mají snahu odhalit mechanismus jejich odolnosti, to by mělo obrovský význam při léčbě tohoto onemocnění, nejen u koček, ale i u lidí a ostatních zvířat a výzkum v této oblasti proto probíhá do dnes.
První zdokumentované křížení učiněné p. Jean Sugden's (Mill's), bylo uskutečněno v roce 1963 v USA. Kočka domácí i divoké kočky bengálské mají po 38 chromozomech a byl předpoklad, že 
spáření obou druhů je možné.Problém však nastal, když kocouři z prvních vrhů a tedy první generace, byli bez výjimky neplodní a koťata se nedala ochočit.
Tato generace je označována jako F1.
V dalším křížení s touto F1 generací koček 
museli být znovu k páření využiti domácí kocouři, čímž vzniká generace F2.
Avšak kocouři generace F2 jsou stále z 50% neplodní. Šlechtění, je běh na dlouhou trať a pokračovalo se opakovaným hybridním chovem, zakřižováním pomocných plemen (habešské kočky, egyptská mau a ocicat).
Postupně se snižuje podíl divoké krve a stírání exteriéru, na druhou stranu sílí pozitivní charakterové vlastnosti jako přístupnost, přítulnost, nebojácnost a přátelskost šlechtěných Bengálek.
Skutečný rozkvět plemene začíná až v roce 1975, kdy se ke svému záměru z šedesátých let vrátila americká chovatelka Jean Mill's.
Jako vyšlechtěné, bengálské kočky první uznala chovatelská organizace, TICA. Tato organizace požaduje, aby byla domestikovaná bengálka alespoň čtyři generace od divoké bengálské kočky. A zejména v USA si toto plemeno začalo rychle získávat značnou popularitu. Mezinárodní organizace FIFe plemeno uznává od 1. ledna 1999.
U nás v České republice byl zahájen chov domácích Bengálek roku 1994, kdy byl poprvé tento druh do Čech dovezen a je i nadále velmi vzácný. Ať už pro svůj původ, jedinečnost, divoký vzhled nebo cenu koťat, které se pohybují řádově v desítkách tisíc korun.
Generace F1 až F3 jsou sice evidovány v plemenných knihách, nemohou však být předváděny na výstavách. Teprve čtvrtá v pořadí, generace F4, je považovaná za povahově spolehlivou a tyto kočky mohou být posuzovány na výstavách. Běžný majitel se však s tak nízkou generací nejspíš nesetká. Kočky chované u nás či v Evropě jsou z mnohem pozdějších generací a povahou se neliší od ostatních koček domácích.
Výsledky šlechtění jsou ohromující a patří k největším chovatelským úspěchům. Dnes se můžete setkat s bengálskými kočkami v několika barvách - hnědé v odstínech od pískově žluté, béžové přes zlatou, skořicovou až k červené, podsada šedavé (myší) barvy není považována za chybu. Existují ale i sněžné (seal lynx, seal sepia a seal mink), stříbrné, modré a vzácně i celočerné. Poslední tři barvy ale nebyly dosud uznány mezinárodními chovatelskými organizacemi. Také kresba bengálských koček může být velmi rozmanitá. Rozděluje se na tečkovanou (spotted) a mramorovanou (marbled). Tečkování u špičkových jedinců bylo dovedeno k dokonalosti divokých zvířat. Je tvořeno rosetami, velkými několikabarevnými skvrnami ve tvaru prstence, podobných kresbě levharta či ocelota. Mramorování může být také vícebarevné.
..........................................................................................................................
Zdroj: Planeta zvířat
články: 1 - 2 - 3