Kočka, nebo pes?

Přesně jako živí plyšáci působí na děti roztomilé kočičky a dovádiví pejsci.
Kdo by jim odolal?
„Mami, já chci štěně (kotě), prosím…“, žadoní ratolesti a používají asertivní metodu „ohrané gramofonové desky“, čili drnčí své přání stále dokola. A posléze už pouze řešíme dilema, zda kočku, nebo psa, a když, tak jakou (jakého).

Pes - věrný přítel
Pokud jsme obyvateli bytu, většinou chceme chovat pejska malého. Je to otázka ke zvážení, menší psi totiž bývají často hlučnější, nervóznější, a dokonce i agresivnější, než psi velcí. Pes v rodině představuje velký závazek. Přináší radost, ale také povinnosti navíc. Nákup psí potravy a pravidelné odčervováni, či očkování u veterináře je vlastně to nejmenší. Pejsek chce chodit denně ven, chce být cvičen, chce si hrát nebo „pracovat“. Bude jezdit na prázdniny s rodinou, anebo zajistíme hlídání? A kým? Je dobré absolvovat s ním alespoň základní výcvik na psím „cvičáku“, aby se naučil reagovat na základní pokyny. Získané dovednosti upevňujeme při vycházkách. Na cvičišti se psi i dobře „socializují“- zvykají si na ostatní psy a nejsou pak vůči nim agresivní. Při rozhodování o výběru čtyřnohého kamaráda zvažujeme, zda si vybereme fenku, nebo pejska. Vše má svá pro a proti: fenka dvakrát ročně hárá a musíme odhánět případné „ženichy“, pejsek se za hárající fenkou zase snadno zaběhne.

Za dobrou péči se pes svým majitelům odvděčí. Je „živým alarmem“, který zburcuje rodinu, když venku cítí cizí osobu, radostně vítá všechny členy rodiny- příslušníky své smečky a ledacos si také nechá líbit.

Jaké plemeno se k nám hodí?
Labradoři nebo retrívři jsou oblíbení pro svou přátelskou povahu zejména v rodinách s dětmi. Jorkširský teriér je pes kapesní, velice dekorativní, ale v nestřeženém okamžiku může posloužit jako úlovek velkým psům, kteří v něm cítí kořist. Kokršpaněl či jezevčík jsou vyhledáváni pro svůj sympatický vzhled, ale bývají nervózní. Jejich kousnutí do lýtka není smrtelné, rozhodně ale bolestivé. Říká se, že psi se podobají svým pánům. Až půjdete ven, prohlédněte si venčící „páníčky“, možná na tom rčení něco pravdy bude.

Kočka - hrdá individualita
Kočky lze chovat i v bytě bez výběhu do zahrady, v tomto případě je ovšem lepší pořídit si kotě, které ještě není zvyklé chodit ven. Koťata se na kočičí toaletu naučí chodit velice brzy, jsou čistotná, a proto také musíme „záchodek“ pravidelně čistit, aby si nevybrala jiné místo. Kočku nevycvičíme, je nezávislá. Dovede dát najevo svou lásku a příchylnost těm, kteří o ni dobře pečují. Příliš si od svých chovatelů nedá líbit. To, co vydrží pes, kočka nesnese. Má ostré drápky i zoubky, na nepřítele hrozivě vrčí. Jinak je klidná společnice, ve dne spí, dekorativně rozložená, nejlépe na rozečtených novinách či v námi oblíbeném křesle. Kocouři se toulají více než kočky, pokud jsou ale vykastrovaní, drží se doma nebo v blízkém okolí.

Krátkosrstá, dlouhosrstá…
Nejběžnějším druhem kočky je kočka evropská krátkosrstá. Je nenáročná, skromná, milá. Nevyžaduje velkou péči, na rozdíl od koček dlouhosrstých, např. kočky perské, o jejíž kožich je třeba pravidelně pečovat. Pro svůj exotický vzhled jsou oblíbené kočky barmské, temperamentní, odvážné, atletické nebo siamské, hlučné, s modrýma očima a výraznou individualitou. Kočka, odedávna chovaná na lov myší, je dnes pro své chovatele milou, i když svéhlavou společnicí.

Jaký pán, takový miláček
Při výběru zvířete je rozhodující životní styl budoucích chovatelů. Těm zaneprázdněným bude spíše vyhovovat klidná kočičí nezávislost, sportovnější rodiny nebo osamělí starší lidé se jistě dokážou postarat o psa. Nakonec je ale výběr „srdeční záležitostí“ a otázkou sympatií k šelmě psovité, či kočkovité. Pes a kočka v jedné domácnosti se snášejí bez problémů. Občas je můžeme přistihnout, jak svorně pochrupují v jednom pelíšku.

Autorka: Hanka Michalíková
zdroj >>>