Co je to vlastně chovatelská stanice.
Bohužel si stále spousta lidí myslí, že v chovatelských stanicích se kočky chovají v klecích, že je to taková "továrna na koťata". Chovatelskou stanici může vlastnit kdokoli, kdo je členem některé organizace sdružující chovatele koček. Chov. Stanice vznikne tak, že si člen zažádá o přidělení chráněného názvu, zaplatí poplatek a počká si na zaregistrování. Název si volí sám, ale nesmí se shodovat s názvem jiné Chov. Stanice, která je zaregistrována pod nezaměnitelným názvem a registračním číslem. O přidělení chráněného názvu může požádat i chovatel, který má třeba jen jednu kočku, nebo dosud nemá žádnou, jediným kritériem je členství.
Chovatelská stanice tedy není nějaká místnost nebo budova, kde se drží kočky, ale jen a pouze chráněný název. Chovatelská stanice je potřeba k tomu, aby koťata narozená u jejího majitele dostala průkaz původu. V praxi to znamená, že ten, kdo má chovnou kočku, musí mít stanici, kdo má pouze chovného kocoura, ji mít nemusí.
Běžný život kočky v chovatelské stanici se nijak neliší od života jiných koček. Chovatel je ovšem vázán chovatelským řádem, který mimo jiné vychází i ze zákona o veterinární péči a ze zákona na ochranu zvířat. V praxi to znamená, že musí svým zvířatům nebo zvířeti poskytnout odpovídající podmínky a péči. Pokud toto nedodržuje, může být postižen. Díky tomu mívají kočky v chovatelských stanicích mnohem lepší péči než u neorganizovaných chovatelů, protože neorganizovaného chovatele není jak postihnout.
Na tomto místě je vhodné se zmínit i o těch často diskutovaných klecích. Každý chovatel, který má doma více koček, potřebuje mít i prostor, kam může oddělit od ostatních kočku nemocnou, rodící a kojící nebo kočku v říji, pokud má doma i krycího kocoura a kočka nemá být kryta. Většinou se tento problém řeší prostornými voliérami, protože málokdo má k dispozici přímo místnost. Pokud voliéra vyhovuje požadavkům zvířete, nelze proti tomu nic namítat. Tam, kde jsou ale kočky drženy v malých klecích většinu svého života, to rozhodně v pořádku není.
(Kocour v naší Chov. Stanici má vlastní místnost v domě s přístupem do své venkovní voliéry, pro případ kdy jej musíme oddělit od koček v říji. Kočky mohou obývat druhou část venkovní voliéry s přímým vstupem do domu. Kocour má v naší nepřítomnosti možnost trávit prostor ve voliéře společně s kočkami, jen jsou oddělení předělem.)
Koťata, která se v chovatelské stanici narodí, dostávají automaticky průkaz původu, pokud se chovatel jejich narozením nedopustil nějakého prohřešku vůči chovatelskému řádu. Řád předepisuje, kolik vrhů může mít jedna kočka za určité časové období. U koček neexistují nadpočetná koťata, která nedostanou PP, pokud kotě ve stanici PP nemá, je to většinou právě z důvodu nějakého přestupku vůči řádu. Kočka musí mít takzvanou chovnost, aby mohla být nakryta. Chovnost muže kočka získat buď na výstavě při posouzení posuzovatelem (to je nejběžnější praxe) a má chovnost na dva roky, získáním titulu má chovnost trvalou. Pro krycí kocoury platí totéž. Druha možnost je získat chovnost mimo výstavu, předvedením kočky čí kocoura chovatelské komisi, ale tato možnost je využívaná jen ve výjimečných případech.
Koťata, která se v chovatelské stanici narodí, nesou její jméno, buď před vlastním jménem, nebo za ním. Lze tak například z rodokmenů nebo z výstavních katalogů rozpoznat, od jakého chovatele která kočka pochází, to je důležité zejména pro ty, kdo si vybírají kotě do chovu, protože tak mohou vysledovat velkou část linie vybrané kočky.
O čem je chov koček aneb Mýty o chovatelích
Bohužel se často můžeme setkat s názorem, že chovatel, který prodává koťata, svá zvířata nemiluje, využívá je k množení koťat, za která pak dostává těžké peníze, a žije si ze zisků z prodeje.
Uveďme věci na pravou míru.
Cílem chovu je šlechtění. To znamená, že každý chovatel se především snaží zvýšit kvalitu koček plemene, které chová. Snaží se zlepšit jejich typ, kvalitu vybarvení, prostě snaží se, aby zvířata z jeho stanice co nejvíc odpovídala standardu, který je pro každé plemeno vypracován. Práce je to náročná, je na mnoho let, a ne vždy se daří. To ovšem neznamená, že by chovatel koťata, která se exteriérově "nepovedou", utrácel nebo se jich nějak zbavoval.
I taková koťata dostanou průkaz původu a bývají prodávána jako mazlíci (Pet) za podstatně nižší cenu. I takovým se chovatel snaží najít dobrý domov. Chovatel tráví svůj volný čas často na výstavách, dále musí mít dobře nastudovány standardy svého plemene, musí znát dobře genetiku, musí znát do detailu české i zahraniční linie svého plemene, aby mohl vybírat kvalitní jedince ke spáření. Musí tak ovládat i cizí jazyk, dnes bývá pro spoustu chovatelů velkým handicapem, pokud neumí alespoň anglicky. A každý den musí mít čas na své svěřence, musí jim nejen dát najíst, vyčistit jim záchod a pelíšek, ale musí se s nimi i mazlit a hrát si s nimi, protože i vyrovnaná povaha kočky je to, co z ní dělá milého či komunikativního společníka a zdravého, krásného a osobitého jedince.
Náklady na chov většinou vysoce převyšují zisky z prodeje koťat. Chovatel platí nemalé peníze za veterinární péči pro svá zvířata, za krmivo, za stelivo, výstavy, krytí a další. A postarat se musí nejen o svá chovná zvířata, ale i ta, která už pro chov nepoužívá a která u něj spokojeně tráví svůj "důchod". Svůj chov nechává testovat na různé nemoci, i dědičné (a genetické testy se ve velké většině provádí v zahraničí). Někdy se stane, že za celý rok neodchová kotě, ale náklady má vždycky. Obecně lze říci, že chovatelská stanice je ztrátová, když je hodně dobrý rok, tak se dostane s hospodařením na nulu.
Pro zajímavost uvádím běžné ceny jednotlivých věcí, které jsou nezbytné:
- Kvalitní krmivo (Hills, Royal Canine, Iams, Eukanuba a podobné) 15 kg okolo 1800 Kč, běžně velká chovatelská stanice (tj. kolem 6 koček) spotřebuje toto množství cca za 2-3 měsíce (záleží na "žravosti" koček :-)), dále konzervy, syrové maso, různé doplňky tuto cenu ještě navyšují, běžná konzerva kvalitnějšího krmiva stojí kolem 30 Kč, ceny syrového kuřecího a hovězího zná každý.
- Stelivo průměrné kvality 5 kg okolo 60 Kč, běžná stanice spotřebuje ročně okolo 400 kg steliva. Existují i steliva s nižší spotřebou, která jsou ovšem podstatně dražší.
- Kompletní očkování jednoho kotěte před odchodem k novému majiteli tou nejlepší vakcínou okolo 2000 Kč.
- Mikročip a Pet Passport, který dnes nahrazuje očkovací průkaz, okolo 800 Kč za kotě.
- Testy na různé choroby FeLV společně s FIV okolo 600 Kč, nutné opakovat u zvířat, která byla na krytí jinde než doma, genetické testy na některé dědičné choroby kolem 1800 Kč, výhodou je, že pokud jsou testovaní rodiče, není nutné testovat potomky.
- Další veterinární péče - odčervováni, léčení případných onemocnění - to se nevyhne nikomu, kastrace koček, které už chovatel dále nepoužívá pro chov - nelze jednotně stanovit průměrnou cenu, obecně odčervovací tabletky stojí necelou stovku, kastrace kocoura kolem 500 Kč, kastrace kočky je dražší a cena závisí na použité anestezii, může se vyšplhat i na 1000 Kč.
- Krytí - pokud nemá chovatel svého kocoura a kryje kočky jinde, musí zaplatit - většinou se ceny za krytí u nás pohybují v rozmezí 1-5000 Kč za 1 kotě, které se narodí - pokud je tedy koťat víc, cena se násobí.
V zahraničí bývají ceny za krytí podstatně vyšší a začínají obecně na 9000 Kč, většinou se ale u vysoce kvalitních jedinců pohybují v desítkách tisíc. - Výstavy - patrně finančně nejnáročnější položka. Chovatel platí poplatek, tzv. klecné, které v ČR a SR činí v průměru kolem 600 Kč za den a kočku, v zahraničí kolem 900 Kč, na světové výstavě kolem 2000 Kč za jednu kočku. Pro trvalou chovnost musí kočka absolvovat minimálně tři výstavy, pro nejvyšší titul, který lze na výstavách získat, musí absolvovat výstav 21 (a to za předpokladu, že je na všech výstavách úspěšná!!!). Do nákladů je zapotřebí započítat i cestovné a ubytování.
- Dále je potřeba si uvědomit, že chovatel často musí své chovné zvíře dovézt ze zahraničí, kde je jeho pořizovací cena mnohem vyšší, než u nás.
Pro srovnání, vystavení jednoho průkazu původu na plemenné knize stojí 150 Kč, můžete si tedy spočítat, že PP skutečně není to, co dělá cenu kotěte.
Chovatel také velkou část svých koťat prodá na mazlíka (Pet), a do chovu jde jen malá část koťat (v ČR jde do chovu kolem 3-5% všech narozených koťat).
Co říci závěrem?
Snad jen to, že velká většina chovatelů se snaží o ten skutečný cíl chovatelství. Bohužel všude se vyskytují i takoví lidé, kteří kazí dobré jméno ostatním, jsou i mezi námi chovateli, ale podle takových nelze soudit všechny.
Proto vám za naší Chov. Stanici můžeme jen doporučit, při výběru kotěte se dobře seznamte nejen s exteriérem a zdravotním stavem koťátka a rodičů, ale také s prostředím, kde kočky žiji, zda nejsou stresované, jsou vyrovnané, mazlivé a přítulné.
Protože jen po krásných a mazlivých bengálských kočkách, můžete mít i stejně krásné, zdravé, vyrovnané a mazlivé koťátko.