Menu:

 

 

 

 

 

 

 


 

 

 

 

 



ill titleAsian Leopard Catill title

Divoká Kočka bengálská

 

Kočka bengálská (Prionailurus bengalensis, Kerr, 1792)
se dříve nazývala zakrslá, iriomotská, kočka krátkouchá, leopardí či asijská levhartí. Střídala i latinská jména. Anglicky se jmenuje Asian Leopard Cat (ALC).



Jejím domovem jsou oblasti od Dálného východu po Malajský poloostrov na jih a
na východ po Indii a husté lesy ostrovů Sumatry, Jávy, Bornea a Filipín. Obývá deštné pralesy, tropické lesy, ale i křoviny, polopouště i zemědělsky využívanou půdu. Vyskytuje se i ve vyššíchnadmořskýchvýškách, nejraději se však zdržuje u tekoucích vod. Voda jí nevadí, dokáže výborně a vytrvale plavat. Odtud pochází i její latinské jméno (první popsaný jedinec byl spatřen, jak plave v Bengálském zálivu).



Tato malá, krásně skvrnitá divoká kočka je velká asi jako
domácí kočka, má ale o něco delší končetiny. Dosahuje
hmotnosti 4,5 - 6,8kg
délky těla 44-107cm
výšky 41cm a
délky ocasu 15-44cm.
Základní barva srsti se liší podle poddruhu, většinou je zlatá, zlatočervená nebo zlatošedá až šedohnědá. Kresba je černá, skládá se ze skvrn nebo rozet, skvrny se často slévají do velkých map, na hřbetě se mohou tvořit pruhy. Břicho a brada jsou bílé, také na ušním boltci mají bílou skvrnu, podobně jako další kočkovité šelmy. Pro svůj kožíšek a nádhernou kresbou srsti v několika barevných varietách jsou divoké Bengálky v Asii loveny.


Kočky bengálské jsou samotářská a velmi plachá zvířata, která loví převážně v noci. Dobře se pohybují jak na zemi, tak i na stromech, kde loví hlodavce, zajíce, malé hmyzožravce, ještěrky, žáby inetopýry. Uloví také malé kopytníky, jako jsou kančilové, kabaři nebo i srnče. Jídelníček si zpestřují rybami a vejci, v obydlených oblastech odnášejí drůbež. Dobře šplhají i plavou. Ve dne odpočívají v doupatech v dutinách stromů nebo v jeskyních. Teritorium jedné kočky mívá rozlohu asi 9 km², kočka si ho označuje močí a výkaly.



V tropech se mohou rozmnožovat celoročně, na severu se páří v březnu a v dubnu. Samice je březí 56-72 dní, pak v doupěti porodí 2-3 koťata. V 10 dnech věku otevírají oči, ve 23 dnech začnou jíst maso. Doupě opouští asi po měsíci. Na rozdíl od ostatních kočkovitých šelem se na péči o koťata podílí i samec.



V zajetí se stává, že samice, pokud je vyrušována, svá mláďata zabije. Přijde-li kočka o koťata, může mít v jednom roce ještě jeden vrh. Bengálské kočky dospívají v 18 měsících věku, v zajetí se mohou dožít až 13 let. Kromě člověka je jejich přirozeným nepřítelem levhart.








 

U nás se s divokou kočkou bengálskou můžeme setkat v zoologických zahradách (Brno, Jihlava, Olomouc, Praha, Ústí nad Labem, Zlín) a několik exemplářů je v rukou soukromých chovatelů.
Bengálky odlovené v přírodě jsou plaché a nelze je ochočit.
Jejich chov či dovoz pak podléhá některým omezením:
Bengálka je zařazená na seznam ohrožených druhů volně žijících živočichů, podléhá tedy vyhlášce, známé jako CITES, navíc je zákonem na ochranu zvířat řazena mezi tzv: "nebezpečná zvířata" a k jejímu držení je nezbytný souhlas veterinární správy.


..................................................................

Zdroj: Wikipedia, Planeta Zvířat